Vánoční lekce orientálního tance v Hradci Králové

Jana

Tmou probleskují jen mihotavé plamínky svíček a prostorem se line slavnostní orientální hudba, jako by měl přijít sám faraon.
Tajemná atmosféra vítala tanečnice v Hradci Králové na jejich poslední hodině roku 2007. V rohu sálu stál malý vánoční stromeček a pod ním vánoční cukroví, slané pečivo a džusy, malý dárek od Centra tance. Sem dávaly tanečnice drobné dárky pro své kolegyně. Hodina začala jako obvykle rozcvičkou a roztančením, ale něco viselo ve vzduchu…. A je to tady. Improvizace! Milovaná i nenáviděná. Ale dnes bude jiná. Lektorka Jana vybízí k jakýmkoliv pohybům, netrvá na prvcích orientálního tance. Zaposlouchat se do hudby a nechat se jí unášet. Vyjádřit pohybem své pocity, vytancovat se ze smutků, strachů a depresí k radosti z pohybu, ke svobodě. Světla zhasínají, opět probleskují tmou jen mihotavé plamínky a v hudbě se střídají rytmy i styly. Tanečnice se pomalu propadají do víru tance, reagují na změny rytmů a po chvíli jsou jen ony a tanec. Nic jiného, okolní svět jakoby přestal existovat. Hudba pomalu doznívá v hlubinách minulosti a klidný hlas zve do říše ticha. Nechat v sobě doznít radost z pohybu, příslib tajemna, ještě na chvíli si udržet ten prchavý pocit, že jsou bohyně …
Tlumené světlo všechny vrací do reality. Jdeme ke stromečku pro dárky a něco malého k jídlu. Povídáme si. Jak se kdo dostal k tanci, co mu tanec dává, jaké má kdo s tancem zkušenosti. Mluví začátečnice i pokročilé tanečnice, pro všechny je to zajímavá zkušenost. I začátečnice na sobě pociťují účinky už po 2 měsících tance, hlavně psychické. Jsou sebevědomější, jsou si více vědomy své ženskosti. Jedna tanečnice mluví o tom, že ji tanec asi ovlivní při výběru povolání. V přátelské a uvolněné atmosféře čas rychle plyne. Vyhrazený čas už vypršel, ale nikdo domů nespěchá. Na závěr společné přání do nového roku, a tanečnice odcházejí. Každá má v ruce malou pozornost, na tváři radostný úsměv a někde hluboko v duši pocit, že je bohyně.